OSTØETÍN (Hostín, Hostìtín, Ostrzetyn, Wostrzetin, Vostøetín, Oustøetím, v starých listinách Ticzmani villa, zmìkèenì Ticzmansdorf) jest  ves podél potoka Ostøetínského, v nìmž místy opuka vychází na den, a po obou stranách silnice holicko -mýtské, pod kopcem Chmelnicí a pod lesnatým návrším Hradcemi. Roku 1900 mìl 129 domù s 963 obyvateli, roku 1910 138 domù s 997 obyvateli. Krajina zdejší jest velmi zdravá, epidemické nemoci málo se tu vyskytují, což pøièísti dlužno blízkým lesùm. Jest zde farní chrám, trojtøídní škola, sbor dobrovolných hasièù, hospodáøsko ètenáøská beseda, spolek úvìrní a záloženský /raiffeisenka) a spolek literácký.

K farnosti Ostøetínské poèítají se osady: Ostøetín, Veliny a Vysoká. Dle direktáøe bisk. Královéhradeckého z r. 1890 èítala 2108 katolíkù, 93 jinovìrcù. Roku 1914 mìla 1910 katol., 88 ev. helv. v. Má dva kostely, farní v Ostøetínì, filiální ve Velinách. Patronem jest náboženský fond.

VZNIK NÁZVU OBCE

Nabízí se nìkolik možností  pro vysvìtlení názvu obce

1. Dìjepisec F. Palacký uvádí listinu pražského arcibiskupa Arnošta „Liber ercetionum“ nazvanou, ve které jsou jmenovány fary k novì založenému biskupství Litomyšlskému postupnì mezi nimiž i Hostìtín s kostelem filiálním se nachází. Jestliže se Ostøetín nazýval nìkterým z uvedených názvù, buï bylo jméno bìhem èasu zpotvoøeno nebo pojmenování  vzniklo ze dvou slov: ostøe /vozkové ostøe hnali konì/ do týna což je kùly ohranièená osada ve smìru k moravským hranicím.

2. Druhého jména pùvod nejbližší jest: ostøet - støet - støeta. Ostøetín bylo tedy místo, kde se støetli neb potkala vojska pospolu k bitvì.

3. Jméno Ostøetín možno odvozovati od ostøedku, èásti pùdy mezi pùdou zdìlanou, jaká asi byla mezi Rovní a Holicemi v dávném lese Království.

4. Polský dìjepisec Dlugoš a Cromerius uvádí, že Sobìslav mír zrušil a do Slezska vtrhl a v Kujávii jemu již pøináležející založil Kostan /Kostia/. Poblíž Chvojna na pùdì k Ostøetínu až podnes je místo nìkdejší pevnosti Hostín se nazývalo a ves pod tímto hradcem ležící nìkdy Hostìtín slula, což naznaèuje, že osada své jméno od hradce obdržela a co týn pod Hostínem hradcem snad pøed XII. stoletím založena byla.

5. Osada Ostøetín, která obdržela, jak se nìkteøí domnívají jméno Tizmansdorf po svém zakladateli, který byl vùdcem nìkterého houfu nìmeckých osadníkù, maje pozdìji od krále udìleno rychtáøství nebo ševcovství a vládu nad nejvìtším statkem v místì . Sídlo jeho se nazývalo - svobodná rychta. Velikost rychet bylo možno až do roku 1945 sledovat na statku Petrlovì è. 40 v Ostøetínì. Rychta vostøetínská se uvádí v urbáøi z roku 1588 jako jedna z 24 rychet panství pardubického.

Z HISTORIE OBCE

Vznik obce za první kolonizace nìmecké neznamená, že by obyvatelstvo bylo nìmecké. Správnìjším se zdá náhled, že pùvodní obyvatelstvo bylo èeské, jak v èetných pøípadech dokazují èeská pøíjmení v písemných dokladech z dávných století a snad jen propùjèovaná dìdiènì nebo pronajímána  za plat od komory královské. Je jisté, že mezi èeskými jmény byla jména nìmecká. Pùvodní obyvatelé vsi Ostøetína byli vìtšinou Èeši lze usuzovat z toho, že urbáø panství pardubického z roku 1588 uvádí ze 41 osob usedlých jen pøíjmení Pfilla a Petrle, která pøipomínají pùvod nìmecký. 

Druhá nìmecká kolonizace byla provádìna až v 18. století za císaøe Josefa II., kdy byly zrušeny na panství pardubickém nìkdejší pernštejnské rybníky a dvory. Byl mimo jiné opravy zaveden systém raabovský podle nìhož zákupní majitel pùdy, složiv najednou nebo po letech tržní cenu za pozemek jemu od vrchnosti propùjèený, platil roènì jen penìžitý poplatek, kdežto vrchnost danì státní sama platila. 

Podle diplomatáøe zastavil 9. dubna 1336 král Jan Lucemburský mìsteèko a tvrz chvojnovskou s pøilehlými vesnicemi /Ostøetín, Bìleèko, Albrechtice, Hodìšovice, Øedice, Roveò, Holice/, Pertholtovi, vyšehradskému proboštovi, Jindøichovi a Janovi, bratøím z Lipé za 2 000 kop grošù. Pozdìji nabyli zboží chvojnovského páni ze Šternberka a sice té vìtve, která se psala holickou a pøed tím sedìla na Chlumci. Majitelem se stává Jan ze Šternberka /1358-1376/, pán na Chlumci a Chvojnì.

Les „Království „ øeèený rozkládal se od Albrechtic až po øeku Louènou. Ve 13. a 14. století jej dali èeští králové mýtit pro kolonizaci nìmeckou a pøi tom byl s nejvìtší pravdìpodobností získán zároveò i prostor pro založení vsi Ostøetín. Les Království je znám z bitvy mezi držitelem Kunìtické hory, Divišem Boøkem a hradeckými spojenci s Roháèem z Dubé. Bitva dopadla pro Diviše Boøka vítìznì, tento jako jeden z nejstateènìjších protihusitských bojovníkù bojoval u Lipan proti táboritùm a sirotkùm a za své oddané služby králi Zikmundovi byl odmìnìn hradem Kunìtickou horou i s 52 okolními obcemi - /21. 9. 1436/

Ves Ostrzetyn podle urbáøe, založeného po roce 1494, bylo ve vsi 39 usedlíkù. Rychtáøem byl Jan Nìmec. V zápisech se vyskytují názvy pustin Jirákova, Klhovská, Kadeøábkovská. Mluví se o louce a kluèeninì na Hradcích, kluèenina byla místa, kde se les vykácel, aby se mohlo zøíditi pole. Usedlíci platili pánovi úroku „svatojirského a havelského“ po ll kopách, 3 groších, 4 1/2 penízi. Roboty ženné mìli 4 dny a mohli se vykoupit tím, že platili za den 2 1/2 groše pøi sv. Janì.

K „velenoci“ odvádìli na 8 kop vajec. Mimo to dávali k týmž svátkùm pánovi dvì telata a o Velikonocích pùl kopy grošù. Pøi sv. Havle odvádìli 1 kopu vajec a 18 slepic. Mìli uloženou „døevìnou“ robotu, což znamenalo, že kdo mìl konì pomáhal pøi kácení, stahování a odvážení døeva. Z této roboty se mohli vykoupit tím, že odvedli do panského dùchodu jednou za rok pøi Vánocích 1 kopu 6 grošù.

Dle registru zámku Pardubice byla na místì nynìjší vsi svobodná rychta s nìkolika chalupami a když se osada rozrostla a rychta è. 40 uprostøed zùstala, bylo dáno tomu místu jméno Hostìtín, patøící k panství Litomyšlskému.

Ostøetín, jak nìmecké jméno Tiezmansdorf v diplomatáøi musejním svìdèí byl ve 14. století od èeských králù na místo lesa vymýtìného založen a osadníky nìmeckými obydlen. Patøil v tom století k hradu Chvojnovskému a s ním zároveò rozdílným majitelù byl zapisován . Dle register zámku pardubického uvádí farní pamìtní kniha, že na místì nynìjší vsi byla rychta svobodná

Hájek v kronice své dle nìho i Solaø v popisu Hradce Králové jmenuje ves Hostìtín v roce 1308, že se tu sešel èeský lid ve válce o trùn èeský a tlupu švábù mezi nimi  devìt hrabat mezi vsí Opoènem a Turovem pod vedením Ctibora z Uherska pøepadl a dílem pobil, dílem zajal. Ale Hanka ve vydání kroniky Dalimilovy roku 1853 na str. 195 nezmiòuje se o Ostøetínì, nýbrž jen poslední dvì místa jmenuje. Èást Ostøetína náležela ku 15. století a na zaèátku 16. století k Holicùm a byla totiž plat se štìpnicí od Hynka Bradleckého z Meèkova prodána roku 1507 Vilémovi z Perštejna. Ostatní zboží i s nadací kostela patøilo na zaèátku 16. století Èeòkovi Dašickému z Barchova, který jej i se zbožím Dašickým r. 1507 prodal Vilému z Pernštejna a tak pøipojen Ostøetín k panství Pardubickému.