SJEZD RODÁKŮ A PŘÁTEL OBCE OSTŘETÍNA

Sobota 17. září 2005

 Sobotní ráno nebylo zrovna moc vlídné. Ochladilo se a obloha naznačovala, že každou chvíli sprchne. Celá obec byla čistá a na pohled velmi příjemně zářila, asi to bylo tím očekáváním. Tak jako před pěti lety se zde sejdou rodáci a přátelé obce.

Dnešnímu dni předcházely měsíce příprav. Konečně je zde den, kdy bude v reálu vidět, jestli ty přípravy za něco stály. Jisté obavy zde přece jen byly, aby nebylo na něco nebo na někoho zapomenuto, a aby vše dobře dopadlo.

Již před osmou hodinou se začali rodáci hlásit u prezence. Každý byl přivítán, převzal brožurku o historii a současnosti obce  a byl zaveden na místo podle zasedacího pořádku.  S postupujícím časem se překrásně vyzdobený obecní sál zaplnil. Po celou dobu byla na všech vidět radost se setkání se spolužáky, kamarády a přáteli. Dalo by se říci, že to v sále hučelo, jako ve velkém úle.  V 11 hodin proběhlo slavnostní zahájení, ve kterém byla minutou ticha uctěna  památka rodáků, kteří neměli to štěstí a dnešního dne se nedožili. Potom pan starosta Pavel Tobiášek ve svém projevu pozdravil přítomné a seznámil je se stavebními akcemi, které obecní úřad během posledních pěti let  realizoval nebo realizuje. Tečkou za dopoledním programem bylo předání kytiček sedmnácti nejstarším rodákům od ročníku 1911 do ročníku 1926.

     Potom na všechny čekal vydatný oběd.  Na odpoledne byl objednán fotograf. Ročníky, tak jak byly postupně svolávány absolvovaly společné fotografování. Nutno dodat, že to všem velmi slušelo, bylo vidět, že se  každý na tuto slavnostní příležitost pečlivě připravoval.

     Mezitím již v sále vyhrávala dechová hudba z Holic, a že mají tyto ročníky dechovku jak se říká „v krvi“, bylo vidět na zájmu přítomných. Někteří si jen podupávali a přihlíželi, jiní si pobrukovali a další  zpívali spolu se zpěváky.

     Do odpoledního programu zbývalo ještě dosti času a tak byla rodákům nabídnuta prohlídka mateřské a základní školy. Dále si mohli prohlédnout nově upravené prostranství u základní školy, kde je nové hřiště s umělým povrchem, hasičskou zbrojnici s historickým a současným vybavením a park, který slouží svým vybavením dětem  s rodiči  a široké veřejnosti.

     V zasedací místnosti obecního úřadu byla připravena videoprojekce historických a současných fotografií naší obce. Dále zde byla připravena  výstava fotografií a dokumentů z činnosti hasičů , skautů, sboru pro občanské záležitosti a z obecního       a soukromého fotoarchívu. V přízemí byla prozatím jen vystavena pamětní deska rodákům, kteří bojovali za II. světové války jako piloti v RAF v bitvě o Británii. Výhledově bude umístěna na budově obecního úřadu.

     Celé odpoledne byl  k prohlídce otevřen  slavnostně vyzdobený  kostel Zvěstování Panny Marie, kde bylo možno si  posedět a zaposlouchat se do varhanní hudby. Většina rodáků nezapomněla navštívit místo posledního odpočinku občanů.

      Odpolední program zahájili žáci ZŚ v Ostřetíně. Zazpívali písničky, zatančili a nakonec krásně zarecitovali básně, které měly jedno slovo společné – domov.  Potom v rytmu country zatančili členové tanečního klubu Apel. Na závěr zahráli a zazpívali členové souboru Orlíček při ZUŠ Týniště nad Orlicí. Jejich dobové oblečení perfektně ladilo s repertoárem krásně zahraných a zazpívaných lidových písní. Rodáci právem odměnili  účinkující velkým potleskem, protože si jej skutečně všichni zasloužili.

     A tak běžel čas,po večeři začala hrát hudba, jak k poslechu, tak k tanci. Všichni se dobře bavili. Někteří  rodáci odcházeli před půlnocí domů, ale jiným se domů nechtělo, a tak pokračovali v zábavě ještě dvě hodiny po půlnoci.

     Sjezd rodáků a přátel obce skončil. Co dodat? Poděkování patří zastupitelstvu obce, sponzorům a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem přičinili o zdárný průběh této akce.

     Rodákům, kteří při odchodu přicházeli pořadatelům poděkovat a tím vyjádřit svoji spokojenost se vším, co bylo po celý den v rámci programu připraveno, děkujeme. Jejich pochvalná slova všechny upřímně potěšila.

     Slova rodiče, rodiště, rodák, rodáci, rodný to jsou slova, která nám svým smyslem určují jediné místo na zemi a to je rodná obec. A my pevně věříme a těšíme se, že pokud to bude ve Vašich silách, vážení rodáci, že se vždy do rodného místa, byť jen na chvíli,  rádi vrátíte.

                                                                                                                      Místostarostka : SVAŤA VALENTOVÁ

HISTORIE A SOUČASNOST OBCE OSTŘETÍN

Vážení přátelé,

dovolte nám, abychom Vás u příležitosti tradičního „Sjezdu rodáků a přátel obce Ostřetína“ krátce seznámili s historií Vašeho rodiště.

Kronika, která obsahovala popis nejrůznějších událostí v obci, nebyla po konci druhé světové války již nikdy nalezena. Níže uvedené informace jsme proto čerpali z nejrůznějších zdrojů: z pamětních knih ostřetínských spolků, z dobových časopisů a novin, ze současné literatury              a archivních materiálů.

Rádi bychom poděkovali těm, kteří tyto podklady zapůjčili a nezbývá než doufat, že níže uvedené informace přivítáte především Vy - kteří jste s touto obci spjati.

POČÁTKY OBECNÍ HISTORIE

„Vznik Ostřetína za první kolonizace německé neznamená, že by obyvatelstvo jeho bylo německé. Správnějším zdá se náhled, že původní obyvatelstvo bylo české, jak v četných případech dokazují česká jména v písemných dokladech z dávných století a snad jen propůjčována dědičně, neb pronajímána za plat od komory královské. Je jisté, že mezi českými jmény byla jména německá, že původní obyvatelé vsi Ostřetína byli většinou Češi, lze tvrditi z toho, že urbář panství pardubického z roku 1588 uvádí 41 osob usedlých jen Jakuba a Matěje Philu a Jiříka Petrle, jichž jména připomínají původ německý.

Dle Diplomatáře musejního zastavil 9. dubna 1336 král Jan Lucemburský tvrz a městečko Chvojno s přilehlými vesnicemi (Ostřetín, Bělečko, Albrechtice, Poběžovice, Ředice, Roveň, Holice) Pertholtovi, vyšehradskému proboštovi, Jindřichovi a Janu, bratřím z Lipé za 2 000 kop grošů.      To je vlastně nejprvnější zmínka o Holicích, které náležely k blízkému hradu, tvrzi chvojnovské, neboť Chvojno bývalo za starých časů městečkem s rozsáhlou tvrzí.

Později nabyli zboží chvojnovského páni ze Šternberka a sice té větve, jež se psala Holickou    a před tím seděla na Chlumci. Jan ze Šternberka (1358 – 1376), co pán jak na Chlumci tak i na Chvojně.

V roce 1481 jmenuje se držitelem Holic pán Neptalím z Frimburka, který byl velikým dobrodincem města. Podle jeho listu z roku 1493 potvrdil rychtáři svobodu rychty holické, osvobodil sousedy od daní,  robot a poddanství, udělil jim právo vařiti pivo a v okolních vesnicích jej vystavovati.

Jeho nástupcem byl Hynek Fluksa Bradlecký z Mečkova (+ Mečkov - ves v hejtmanství Přeštickém) prodal 29.6.1507 Holice i s okolím (v Ostřetíně pouze plat se štěpnicí s poddanými v Holicích a Chvojně), pánu Vilému z Pernštejna za 2500 s. s. gr. č.

Vilém z Pernštejna koupil současně 30. 6. 1507 od Čeňka Sasického z Barchova městečko Dašice s tvrzí a okolními vesnicemi včetně Ostřetína a tvrzištěm a poddanými za 8 000 kop grošů českých.

Jaroslav z Pernštejna (+1569) nekráčel ve šlépějích svých hospodárných předků. Rozvíjel nesmírný přepych a upadl do dluhů. A tak  městečka Holice, Dašice jakož i okolní vesnice               a Pardubice i se zámkem tj. celé ohromné panství zakoupeno za 200 000 s. s. gr. č. králem Ferdinandem I. pro svého arciknížete Maxmiliána, pozdějšího českého krále. Tak se dostalo celé panství pardubické i s naší obcí, ke stolu krále českého. Král Ferdinand I. nemaje prostředků k zakoupení celého panství, obrátil se s prosebným psaním, ve kterém přívětivě žádal o finanční pomoc královská města (sama Plzeň přispěla darem 3 000 kop), které odevzdala do důchodního úřadu králova. (kupní smlouva byla učiněna 21.3.1560 mezi pány z Pernštejna a Ferdinandem)

      Les řečený Království, o němž je zmínka na jiném místě kroniky, rozkládal se od Albrechtic až po řeku Loučnou. V XIII. a XIV. století dali jej králové čeští mýtiti pro kolonizaci německou a při tom byl s největší pravděpodobností získán zároveň i prostor pro založení vsi Ostřetín. Les Království je znám z bitvy mezi držitelem Kunětické hory Divišem Bořkem a hradeckými spojenci s Roháčem z Dubé. Bitva dopadla pro Diviše Bořka vítězně a brzy po ní byl Roháč z Dubé zajat       a se svými šedesáti bojovníky popraven. Diviš Bořek jako nejstatečnější bojovník protihusitský bojoval u Lipan proti táboritům a sirotkům a za své oddané služby králi Zikmundovi odměn hradem Kunětickou horou i s 52 okolními vesnicemi (21.IX.1436).

      Ves Vostřetín (podle urbáře založeného po roce 1494). V té vsi bylo 39 usedlíků. Rychtářem byl Jan Němec. V zápisech se vyskytují jména pustin: Jiráskova, Klhovská, Kadeřákovská. Mluví se       o louce a Klučině na Hradcích. Klučenina byla místa, kde se les vykácel, aby se mohlo zříditi pole. Usedlíci platili pánovi úroku sv. jirského a havelského po 11 kopách, 3 groších, 4 ½ penízi. Roboty ženné měli 4 dny, k „velcenoci“ odváděli na zámek 8 kop vajec. Mimo to dávali k týmž svátkům pánovi 2 telata. Za ty budoucně měli dávati jednou za rok o Velikonocích půl kopy grošů. Odváděli také 1 kopu vajec a 18 slepic při svaté Havle. Měli uloženou také robotu dřevěnou. Museli totiž ti, kdo měli koně pomáhat při kácení stromů v lesích a odváželi je.Z toho se mohli vykoupiti a odvěsti do panského důchodu jednou za rok při Vánocích1 kopu 6 gr. I roboty ženné se mohli zbaviti           a platiti za den 2 ½ grošů při sv. Anně.

Dějepisec František Palacký uvádí listinu pražského arcibiskupa Arnošta „Liber creetisnum“ nazvanou, ve které jmenovány jsou fary, k nově založenému biskupství Litomyšlskému postoupené mezi nimiž i Hostětín s kostelem filiálním se nachází. Jestliže tehdy Ostřetín se nazýval Hostětín, buď bylo jméno během časů zpotvořeno a nebo sestaveno ze slov týn hostů – totiž vozků jedoucích starobylou silnicí k moravským hranicím vedoucí. Také se nechá vysvětlit co „Ostrytýn“ – poněvadž jak od Holic tak od Vysoké se z návší do této osady přijíždělo a odjíždělo. Vozkové do návrší musí koně pobízeti ostře.

Pubička, dějepisec český vypravuje v díle IV. Na str. 290 – 291, že Soběslav, kníže český roku 1139 chtěje synům polského vévody Boleslava, Slezsko, které tenkráte k Polsku náleželo, odejmouti. Na svůj hrad Chvojno se odebrat a poblíž tohoto opuštěný hradec Hostín obnoviti               a upevniti nechat, ale než stavba se ukončila, večer před vánočními svátky zemřel.

Polský dějepisec Dluhoš, ano i Cromerius uvádí podobně, že Soběslav mír zrušil a do Slezska vtrhl, kde dle Albína, v Kujávii jemu již přináležející ještě proti Polákům Kosman (Kostia) založil. Jelikož blíž Chvojna na půdě k Ostřetínu až podnes místo té někdejší pevnosti „Hostín“ Na Hradcích nazývá a ves pod tímto hradem ležící někdy Hostětín slula, výše jak podobno, že osada tato od hradu své jméno obdržela a co Týn pod Hostínem hradem snad před XII. stoletím založena byla. Dějepisný dodatek: Když Václav II. Roku 1305 své manželce Elišce na pád své smrti města Hradec, Jaroměř, Vysoké Mýto, Chrudim a Poličku na místě peněžitého odkazu k užívání určil          a roku 1307 mezi nově zvoleným králem Jindřichem Korutanským a Albrechtem, králem římským válka vypukla.  Eliška se přidala ke straně Albrechtově, který v těch jmenovaných věrných městech německou posádku zůstavil. Tato ale chovala nepřátelsky k okolním obyvatelům, nač Dalimil žehrá. Když pak roku 1308 Švábové a Holsati – německá ta posádka z Chrudimě do Vysokého Mýta táhla, shromáždil se rozdrážděný lid u Ostřetína, zvolil sobě velitele Ctibora Zámrského z Uherska           a Jaroslava z Bolehrádku a svedl mezi Turovem a Opočnem na řece Loučné s Němci bitvu, ve které tito na hlavu poraženi, kdežto Češi toliko 1 200 lidí ztratili. Tak praví Bečkovský ve své historii na str. 482 a Šembera v historii města Vysoké Mýto na str. 81-83.

Ostřetín byl ve XIV. století od českých králů na místo vymýtěného lesa založen a osadníky německými obydlen. Tehdy patřil k hradu chvojnovskému a s ním zároveň rozdílným majitelům byl zapisován. Dle registru zámku Pardubického byla na místě nynější vsi svobodná rychta s několika chalupami a když se osada tu rozmnožila a nynější rychta č.40 uprostřed zůstala, dáno prý tomu místu jméno Ostřetín. Roku 1350 připomíná se pod jménem Hostětín, patřící k biskupství Litomyšlskému.“

Pamětní kniha Sboru dobrovolných hasičů  v Ostřetíně

FARNOST OSTŘETÍNSKÁ

      K farnosti Ostřetínské počítají se osady; Ostřetín, Veliny a Vysoká. Dle direktáře bisk. Královéhradeckého z r. 1890 čítala 2 108 katolíků a 93 jinověrců. Má dva kostely, farní v Ostřetíně, filiální ve Velinách. Patronem jest náboženský fond.

     Ostřetín (Vostřetín, Oustřetím, v starých listinách Ticzmani villa, zněmčeně Ticzmansdorf) jest ves podél potoka Ostřetínského, v němž  místy opuka vychází na den, a po obou stranách silnice holicko-mýtské, pod kopcem Chmelnicí a pod lesnatým návrším Hradcem, za níž skrývají se v úžlabí Veliny; vzdálena jest 3km jihovýchodně. R. 1900 měl 129 domů s 963 obyvateli. Krajina zdejší jest velmi zdravá, epidemické nemoci málo se tu vyskytují, což přičísti dlužno snad blízkým lesům. Jest zde farní chrám, trojtřídní škola, sbor dobrovolných hasičů, hospodářsko-čtenářská beseda, spolek úvěrní a záloženský (Reiffeisenka) a spolek literátský.

       Farní chrám Zvěstování Panny Marie, stojící uprostřed obce, připomíná se již roku 1350 pod jménem Hostětín mezi kostely, odstoupenými k biskupství Litomyšlskému. Petr plebán z Ticzmansdorfu změnil faru svou s Petrem plebánem špitálu sv. Anny v Hradci Králové r. 1360. V libri relationum z r. 1677 uvádí se kostel ten filiální od Rovně, byl dřevěný, měl kalich stříbrný, monstranci měděnou, cínovou křtitelnici, čtyři zvony. Farou nazývaly se tři chaloupky. V seznamu far na Pardubicku z r. 1615 čteme:

      „Ves Ostřetín. Tu jest fara od starodávna bývalá, kterou r. 1615 přisluhováním kněz Matěj Zub Tuntulyn Libřický, farář roveňský, držel a odtud dostával peněz ze záduší při posvěcení chrámu Páně 2 kopy, žita i ovsa po 35 str. 1 vtl. 1 a 1 čtvrt. Nyní tu faru velebný pan pater Antonín Rulíkovský, farář roveňský, drží a odtud dostává peněz 2 kopy, žita i ovsa po 6 str. 3 vtl., rolí 40 str., luk 2 jitra, lesů 6 jiter. Mimo to jest  povinnen každý sedlák panu faráři jednu zápřež orání, zahradníci s podruhy půl dne sekati a hrabati“.

     Roku 1786 byla zde založena lokalie, která roku 1854 povýšena na faru. Dle farní pamětní knihy stával dřevěný chrámeček na starém hřbitově, kde je nyní kříž; r. 1758 byl spálen i se vsí od Prušáků ve válce sedmileté zde stávala jen malá kaplička, až do roku 1781 nynější chrám jednoloďový  v slohu copovém a obrácený presbyteří k východu, byl postaven.

     Na hlavním oltáři jest nový obraz Zvěstování Panny Marie od Jaroslava Hejdy z Lovčic               a Bartoloměje Slavína, malovaný dle francouzské školy v plném světle. Původní hlavní oltářní obraz od jesuity Jos. Kramolína zavěšen na postranní zeď při důkladné opravě kostela, kterou tu v letech devadesátých minulého století XIX. podnikl zdejší vikář Čermák. Postranní oltáře jsou P. Marie Lourdské, Pána Ježíše a Bolestné P. Marie, oba opatřené sochami jmenovaných svatých. Oltáře v slohu renesančním pracoval Rudolf Velínský, truhlář v Chocni, sochy jsou od Ferd. Štuflesera v St. Ulrich v Tyrolsku. Obraz sv. Václava maloval akademický malíř Adolf Rus. V tomto kostele postaráno jest o náležitou ventilaci. Cínová křtitelnice z r. 1859 jest od Václava Roztočila, cínaře v Chrudimi.

     Na věži kamenné v průčelí kostela visí čtyři zvony, váhy 12, 8, 4 a 2 staré centy. Dva mají stejný nápis: „Johann Georg Kühner goss mich in Prag 1786“. Druhé dva zvony jsou bez let a nápisu. Kromě nich jest v dřevěné věžičce nad presbyteří zvonek 50 liber těžký. Fara jest zděná, jednopatrová. Východně od fary, kde stávala farská stodola, bývala pošta, dokud císař Josef II. tu jezdil; zde dávali se koně až do Býště.

     Kde jest nyní jednopatrový hostinec Petrův (č.40) a dvůr, bývala svobodná rychta; tento grunt měl 106 jiter výměry, ovčín a hospodu. Při severní straně silnice uprostřed vsi jest krásná socha     P. Marie Lourdské  a dále socha sv. Jana Nepomuckého. Z r. 1740 Mezi Holicemi a Ostřetínem nedaleko severní strany silnice jest kopec Javůrka, pod nímž na úpatí jest kaplička mariánská, dům lázeňský a výrobna sodové vody; říká se tu „Na Javůrce“, a v létě výletníci z Holic, Ostřetína          a okolí mívají tu taneční zábavy.

       Jihozápadně od Ostřetína jest kopec Chmelnice s pěkným rozhledem, kde byla svedena bitva Rakušanů s Prusy r. 1758. Slavný rakouský vojevůdce Laudon přinutil Prusy k ústupu, ale příštího dne došla Prusům posila, musel ustoupiti do lesů borohrádeckých; tehdy Chorvaté z jeho vojska plašili borohrádecký lid voláním: „Utíkej, Burkuš  jde!“ V noci 12. července zapálili Prusové Ostřetín, „pravilo se, že skrze to dali znamení druhé armádě, která za Hradcem ležela, aby jim pomoc udělila, neb se našeho vojska, které by v tu jsoucích lesích skryto býti mohlo, obávali“.

       Také i to poznamenati sluší, že některé domy ze silných kusů provrtané byly (v Holicích), na polích  a v rolích po tej vojně se dlouho olověny a železny koule nacházely, po odchodu nepřátel mnoho koží z krav i všelijakého dobytka tu k nalezení bylo, neb oni dobytek bili, ohně topili a maso vařili si sami, šikovný ale dobytek, jak koňský, tak i hovězí s sebou vzali, jako jiné všechny nábytky, neb Prajsové s sebou množství Slezáků s  vozama měli, kteří pobrané věci za nimi vozili a do zemí prajských zaváželi . . .“ (Tak zaznamenal „potomstvu k paměti“ písař holický Sedlák, +1772 na epidem. palčivou). Z ostatní pověsti mnohých dosaváde vážených starců, v ten čas jako již dospělí mladíkové živi byli“, a co „sám (písař) od svých otců z jejich úst, kteří to pronásledování trpěli, jsem množstvíkráte  vypravovati slyšel . . “

       Ještě za mého pobytu v Holicích, před dvaceti lety, slýchal jsem, že mají lidé v Ostřetíně z bitvy té píku a jiné předměty. Na památku zmíněné bitvy stojí na temeně Chmelnice vysoký dřevěný kříž mezi stromy, jenž s  příkopem okolním naznačuje hřbitov padlých. Asi ¼ hodiny sev. vých. lze dosud spatřiti na lesnatém kopci Hradcích zbytky tvrziště.

       Obyvatelstvo ostřetínské živí se nejvíce polním hospodářstvím, při němž užívá různých strojů,         a chovem dobytka, pro nějž mají někde vzorné kravíny se samočinnými napajedly. Již dlouho provádí se tu odvodňování a hnojení umělými hnojivy. V cihelně zdejší hotoví se především trativodové trubky.

     Z řemeslníků jest zde nejvíce obuvníků, kteří pracují do továren v Holicích a Jelení. Některá děvčata zdejší zaměstnávají se vyšívaním pásků (“štráfků“), které odvádějí svým faktorům (hlavně na Jelení), za což dostávají buď hotové peníze neb látky na šaty, nebo zboží osadnické.

       Seznam jmen hovězího dobytka rozhojňujeme těmito: berana, holana, hubina, laňka, růžička, tyrola, uherka, vlasta.

       Na sv. Matěje volají zde děti po zahradách“ „Volám, volám svatého Matěje, kde se hlas můj rozleje, všude ovoce ať hodně je! Slívy a kadlátka, ať je toho plná zahrádka!.

     Dle urbáře z r. 1588 náležely k rychtě Vostřetínské Litětiny, Vostřetín, Veliny a Vlčkovice u Velin; rychta čítala 91 lidí osedlých a odváděla 2 kopy 18 kusů slepic a 13 kop vajec. Ve Vostřetíně bylo 41 lidí osedlých, podací kostelní, krčma vejsadní, lesy Království a odváděl 79 slepic 8 kop 33 kusů vajec. Z tehdejších sousedů jmenuji jen Matěj a Jakuba Pfilu, Jiříka Petrleho, Bartoně, Juka. O panských lesích vostřetínských zapsáno tamtéž: „Jeden hajný ve Vostřetíně utrží 15 kop gr. metné peněžité 20 gr., slepic metných 8, ovsa pastevního 8 korců, když se rybníci vejtažní suší, ptáčníci platí“.  Kontrakt na robotní abolaci podepsali za obec r. 1781 Matěj Pirka, Franz Polák.

Pardubicko, Holicko, Přeloučsko, rok 1903

      V  únoru roku 2003 se nám naskytla příležitost dozvědět se něco o tzv. dvoudenní bitvě, která se odehrála na Holicku ve dnech 11. a 12. července 1758. Tato událost nebyla dosud podrobně popsána, zápisy v  kronikách a pamětních knihách holického regionu byly v líčení bitvy velmi strohé.

SRÁŽKA U HOLIC

„…Situace se zde pro Rakušany nevyvíjela příliš dobře. Generál Buccow (jinak jeden z nejschopnějších rakouských generálů) se dopustil dvou chyb. Příliš dlouho čekal na Daunovy rozkazy v Kostelci na Hané (od 27.6. do 1.7.). Až druhého července byl ve Velkých Opatovicích,     3. července v Brněnci a 6. července v Poličce. Vyčkáváním ztratil šanci přehradit Prusům včas a se všemi silami ústupovou cestu na Hradec Králové, takže dostihl jen poslední dvě kolony zadního pruského voje. Maršál Keith byl již tou dobou ve Svitavách a král v Litomyšli. Generál Buccow pak pokračoval ke Košumberku, kde svůj sbor rozdělil na několik částí, což byla jeho druhá chyba.       Se 7 000 muži pokračoval (tentokrát rychle) přes Hrochův Týnec a okolo Pardubic do Hradce Králové, kam dorazil 10. července. V závěrečné fázi pronásledování Prusů se mu tehdy podařilo dostat se do Hradce Králové před nimi. Nakonec byl však stejně nucen před postupujícími Prusy Hradec opustit a ustoupit, stáhl se k Chlumci.

Do oblasti Holic vyslal jen pět praporů lehké pěchoty, které nemohly být Prusům vážným protivníkem. Tíha bojů u Holic tak ležela zcela na vojácích generála Laudona.

10. července nechal generál Keith své oddíly u Litomyšle odpočívat, jen těžké dělostřelectvo pod vedením generálmajora Salderna, čtyři prapory pěchoty, pět eskadron kyrysníků a stovku husarů poslal na králův pokyn přes Vysoké Mýto do tábora u Týnišťka. Ještě tentýž den tam poslal také generála Retzova se čtyřmi prapory pěchoty, jednou eskadronou jízdy a s větší částí vozatajstva.   

11. července se Retzovy oddíly posunuly k Holicícím a oddíly Keithovy a markraběte Karla obsadily prázdný tábor u Týnišťka. Navečer pak bylo v táboře slyšet střelbu z oblasti Holic, kam dorazili Laudonovi Chorvati, a brzy nato hlásil Retzov, že je napaden. Keith mu bez meškání vyslal na pomoc generálmajora Bornstedta s osmi prapory pěchoty a deseti eskadrami husarů. Pruský předvoj se musel na pochodu několikrát bránit rakouským husarům a když se chystal sestoupit z výšin u Vysoké do Ostřetína, byl napaden dělostřelectvem generála Laudona. Prusové okamžitě opětovali ze tří baterií palbu. Po několikahodinovém dělostřeleckém souboji nastal soumrak. Retzovovi se zdálo, že Rakušanům dorazily posily a zastavil proto svůj postup. Jeho oddíly              a Keithem vyslané posily se utábořily v blízkosti vozové hradby, která dorazila během bitky, na výšinách jihovýchodně od Ostřetína. Za dělostřelecké přestřelky byl zapálen Ostřetín, ve kterém shořel kostel. Zář vzplanuté vesnice projasnila noc a jistila Prusy před překvapením.

     Generál Laudon postupoval s hlavními silami společně s generál majorem de Saint-Ignon přes Ústí nad Orlicí do Chocně a přiblížil se přes tamní lesy k pochodové trase Prusů, těsně následován oddílem generálmajora Siskovicse. Během dělostřelecké přestřelky se jejich pěchota soustředila jižně od Holic. 12. července ve 3 hodiny ráno se Retzov rozhodl pokračovat v pochodu. Obešel Holice a Horní a Dolní Ředice. Za úsvitu začala opět dělostřelecká přestřelka, do níž zasáhlo na obou stranách více těžkých kanónů. Pruská kolona vozů, jedoucí mimo oblast hlavních bojů, byla obtěžována pouze Laudonovými husary, kteří se střetli s husary pruskými v Dašicích. Po několikahodinovém boji museli rakouští husaři ustoupit k Pardubicím. Když ale kolona zamířila z Komárova více na sever, aby se dostala na holickou a hradeckou silnici, byla napadena dragouny a granátníky generálmajora de Saint-Ignon. Tento útok zasáhl Bredovův pluk kyrysníků vyslaný k boční ochraně kolony. Pruský pluk byl rozmetán a vracel se přes Dolní Ředice. Při boji ztratil 27 zabitých, 36 zraněných a 58 zajatých vojáků. Rakušané pronikli do kolony, byli však z boku             a zezadu napadeni Möhringovými husary, ke kterým se připojili narychlo shromáždění kyrysníci Bredovovi, a museli se s velkými ztrátami stáhnout zpět k Holicím. Mezitím dorazil polní maršálek Keith do Litětin. Nechal své oddíly nastoupit před vesnicí a zaútočil na Rakušany.

     Generál Laudon rozpoznal včas hrozící nebezpečí  a stáhl svá vojska bez újmy zpět do borohrádeckých lesů  a odtud pak k Opočnu. Maršál Keith zůstal v oblasti Holic, generál Retzov odešel s celým vozatajstvem do Dražkovic. Oba dva se potom připojili k hlavním pruským silám v Hradci Královém. Buccowovy oddíly se přesunuly k Pardubicím, kde vyčkávaly příchodu maršála Dauna, generál Laudon zůstal v Opočně“.

    Podle Pamětní knihy hasičského sboru v Ostřetíně: „Při tom Prajským ohni, byl celý dolní  konec Ostřetína až po Jakuba Horčičku čp. 32. a v pustině chalupa čp. 10. vypálen. Zůstaly jen tři stodoly a jedna stáj. Stodoly: Ziklova, Vosáhlova a Strážcova. Kostel vyhořel druhý den když nepřítel měl odejít. Že pak po vypálení dřevěného kostela  zapáleného od Prajzů byla vystavěna kaplička až vystavěli nynější kostel kamenný v roce 1781 ve výměře 359 sáhů. V roce 1858 byl postaven první kříž na Chmelnici – druhý r. 1872. Ukřižovaného maloval Josef Šrejma, malíř z Holic. Svěcení kříže bylo na paměť padlých za vlády Marie Terezie s pruským králem Vilémem. Občanů bylo velmi mnoho i z okolí. Domácí mládenci jeli na 48 koních...“

    Pamětní kniha obce Ostřetína – zápis z roku 1816: „…Z hora uvedený chrámeček byl v sedmilété válce r. 1758 i se vsí od Prušáků spálen až po studánku v pustině se nacházející, nyní před              č. 129…“

Zprávy Klubu přátel Pardubicka, z dostupných zdrojů zpracoval L. Kaplan.

Z minulosti k přítomnosti  - Z OSTŘETÍNA

František Dlouhý

      Pěkné březnové nedělní odpoledne nás vylákalo opět k toulce Holickem. Tentokráte na kole: Býšť, Chvojenec, Holice. Po nově uválcované a vyasfaltované silnici mezi dvěma posledními se jede jako po podlaze. S auty a kolaři jako by se roztrhl pytel. V okolí města a ve městě se ulice hemží pěšími. Holičtí jdou užít vzduchu a slunce.

     Za městem míříme z kopce k Ostřetínu. Již od Holic vidíme před sebou v dálce asi hodinu cesty pěšky jeho stavení a nad nimi se vyvyšuje zvonovitá střecha kostelní věže. Za chvilku jsme ve vsi. Podle počtu lidí při posledním sčítání, ve třetí obci Holicka.

     Všímáme si stavení, spatřujeme statky, vilky, četné novostavby, ale marně hledáme rázovité staročeské stavby nebo vyřezávané lomenice. Sem tam se ještě krčí nějaký dřevěný sroubek, ale je vzácný.

     Vysvětlení? – Žádná z budov kolem nás, ani ta nejstarší, ani kostel nevyjímajíc, nedočkala se dodnes stáří dvou století. Ves lehla popelem v noci dne 12. července 1758 za války sedmileté. Zapálili ji Prusové.

     Nade vsí jihovýchodně vidíme kopec Chmelnici. Rozeznáváme na něm koruny čtyř stromův          a mezi nimi trčí k jasné obloze dřevěný kříž. Tento kříž označuje hřbitov. Kolem něho jsou pohřbeni vojáci, padlí v bitvě, k níž došlo  na tomto kopci v zmíněné válce.

     Po silnici kolem nás stále se míhají auta. Je viděti, že jsme na živé dopravní tepně, spojce Vysoké Mýto – Hradec. Na staré formanské silnici Vídeň – Liberec. Po ní rachotívaly důkladné formanské fasuňky plachtou kryté. Tu v Ostřetíně, ve starodávné svobodné rychtě a zájezdní hospodě u Petrlů byla jejich zastávka. Po perném kuse cesty s  plným nákladem se odpočívalo i celý den, i dva. Někdy i ostřetínští museli připřáhnout. Časem se za přípřeže ustálila jednotná taxa (poplatek): Z páru koní odtud do Vysokého Mýta zlatý, do koryt u Zámrsku 60 krejcarů, do jaroslavského lesa 40 krejcarů.

     V ostřetínské rychtě se zachovával také pěkný zvyk, že když forman přijel k odpočinku v předvečer božího hodu některých z hlavních svátků, byl o božím hodě zdarma hoštěn celý den.

Některé zvyky a obyčeje z Ostřetína:  Z jara, když pasák hnal prvně dobytek z pastvy, byl jist, že na něj někdo z domácích kdesi v úkrytu číhá s vodou , aby jej polil. To proto, aby při pasení nespal a hleděl si dobytka.     

      Časně ráno na Bílou sobotu si mnohý přivstal před východem slunce, poklekl tváří k východu        u vody, rovněž k východu tekoucí, a vymýval si oči, aby si je uchoval zdravé.

     Ráno na štědrý den stočil hospodář na dvoře provaz na zemi ve veliký kruh, do kterého toho dne selka sypala drůbeži zrní. To mělo zabrániti toulavosti drůbeže.

O Štědrém večeru býval všude k večeři „režný kuba“, po večeři čeledín ve stáji pod žlabem musil snísti kousek housky, děvečka na zahradě třásla plotem v místech, kde se sbíhaly tři ploty. S které strany se ozval pes, odtud mohla očekávati ženicha.

     Nedbalého čeledína trestali kamarádi nebo kamarádky, neměl-li v noci na Štěpána pořádek ve stáji a dobytek v čistotě. Ke dveřím chléva naházeli mu tajně vysokou hromadu hnoje, jež ráno musil odklidit a posměch měl ještě k tomu návdavkem.

     Příběh ostřetínského hudebníka r. 1866. Ostřetínský hudebník K. patřil k jelenské kapele. Všichni její členové nosili jednotný oděv: modré kalhoty, modrou blůzu se stříbrnými knoflíky         a pokrývka hlavy se podobala tehdejší čepici rakouských důstojníků.

     Po bitvě za Hradcem Králové r. 1866 se rozlila i po Ostřetíně jednoho dne záplava Prusů           a místní obyvatelstvo hledalo úkrytu v okolních lesích.

     Náš hudebník, od poslední hry ještě ustrojený v uniformu, nějak se ve vsi opozdil a nyní chtěl se ještě útěkem vyhnouti nemilým hostům.

     Po silnici už ti nešlo, tedy přes zahradu. Vylezl na plot. Chce seskočiti. Když tu proti němu zahřmí zavolání: „Halt!“ (Stůj!)

     Pod plotem stojí proti němu statný pruský vojín, patrně hlídka, a míří již na hudebníka.

     V největší úzkosti vyrazil ze sebe na plotě zděšený hudebník: „Pardon! Pardon, pane Prajz, ich bin muzikant!“

     Duchapřítomnost  a tato šťastná francouzsko – česko – německá věta jej spasila.

     Ještě se v Ostřetíně zastavíme u pomníku padlých. Kamenný jehlanec s odpočívajícím lvem na vrcholu a na desce čteme 39 jmen.

     Slunce se níží, blíží se k večeru jako v té pohádce. Je třeba pomýšleti na návrat. S kopce „Na Hradcích“ zavane občas severák. Chtěli jsme tam i zajít, podívati se na zříceninu tvrziště, ale je pozdě. Nasedáme, za vsí ohlédneme se po pravé straně po budově „na Javůrce“, zde bychom našli pramen dobré vody. Vyrábí se tu sodová voda a holičtí i ostřetínští chodívají sem za léta „do Lázní“ na výlety poslechnouti si koncert.

     Snad se sem podíváme ještě v létě. Tož tedy, Ostřetíne, s Bohem!

Krajem Perštýnův, Vlastivědný sborník školního okresu Pardubického 1929–1930, ročník X, číslo 8

OSTŘETÍN DNES

 Antonín Slavíček

Kdo si vyjde z Nových Holic po státní silnici k Vysokému Mýtu, spatří před sebou s návrší silnice v mírné nížině rozlehlou osadu Ostřetín, vroubenou na severní a východní straně věncem lesů. V několika předposledních letech, kdy v Holicích obuvnický průmysl byl na rozkvětu, změnila se dosti tvářnost středu Ostřetína v blízkosti „staré rychty“ (č.40).

     V této době rozmachu pletené obuvi mnoho zdejších občanů i těch nejmladších po školní povinnosti šlo do továren a tím si zvýšila značně svoje příjmy. A tak se stalo, že si mnoho obuvnického dělnictva vystavělo i rodinné domky ve středu vsi. Vznikla celá „Nová ulice“. Střed Ostřetína k dašické silnici jest zastaven (počet domů dostoupil čísla 180 oproti r. 1900, kdy bylo domů 129). Za silnicí upraveno jest hřiště nově založeného zdejšího „Sportovního klubu“. (V roce 1932.) Pouze v záhybu státní silnice proti „staré rychtě“ ponechal si zdejší majetník p. Josef Kment (ruský legionář) starou, rozlehlou zahradu pro případné pořádání zahradních slavností.

     Státní silnice probíhající Ostřetínem jest od r. 1931 asfaltovaná a až příliš sjízdná pro motocykly a automobily, které nemírnou rychlostí zavinily vážná neštěstí. Bývala zde i dvojí autobusová spojení (Holice – Vysoké Mýto a Holice – Horní Jelení); v nynější těžké době tato spojení jsou úplně zrušena.

     Místní obyvatelstvo, jehož počet v r. 1930 dostoupil na 1 132, zaměstnává se většinou zemědělstvím. Budovy jsou zděné, až na několik málo domků nebo stodůlek krytých došky. Veškeré pozemky katastru ostřetínského jsou zmeliorovány a tím výnosnost pozemků zvýšena a zpracování ulehčeno. Na podzim 1932 byl taktéž jako nouzová práce upraven ostřetínský potůček a zároveň postaveny nové mosty. Nynější vzhled vesnice jest docela uspokojivý. Pro případ požáru vydlážděny jsou dvě nádrže pro zásobu vody na dvou místech od sebe vzdálených podle místní potřeby (proti Blattovým a Tylšovům).

     V hospodářstvích uvidíme mnoho moderních hospodářských strojů, traktory, ba i nákladní auta. Až do doby, kdy nastala hospodářská krise, všude se hospodařilo i v malých hospodářstvích hodně racionelně s nedostatkem pracovních sil. Dnešní doba až příliš jasně ukazuje co dokázaly stroje, jak vyřadily živé síly pracovní - - -

     Chov dobytka jest na výši doby, až na ten nářek, že jsou příliš nízké ceny a že tyto nízké ceny hospodářských živočichů i výrobků jsou příčinou zadlužení, ba i exekucí.

     Ovocné zahrady utrpěly značné ztráty mrazem v zimě 1929; málo starých vzrostlých stromů zachováno. Pouze farská zahrada neutrpěla. Všude se horlivě vysazuje, aby opět vše bylo nahrazeno, ba i zvětšeno.

     Podnikavý, praktický zdejší hospodář Josef Hubáček (č.6.) má vlastní ovocnou školku.                – Dokonce vysázel si podél své cesty k severní straně chráněné lesy, dlouhou třešňovou alej s rozmanitými druhy, ačkoliv třešně jsou zde vzácným stromem.

     Po vsi jest rozvedena elektrická síť skoro do všech domů; jen málokde viděti večer v některém okénku petrolejové světlo. Elektrické energie se používá hojně při různých pracech: mlácení, šrotování, řezání dřeva, stříhání vlasů a i do radiových přístrojů, kterých je zde asi 10. Ve vsi jsou postaveny nově tři zděné transformátory s kalíšky na stříšce, žertovně je nazýváme „československé kapličky“. Elektrické družstvo pro rozvod a dodávání elektrického proudu pracuje úspěšně /dlouholetý předseda F. Bačina č. 3.) a vykazuje z rozumného hospodářství přiměřený reservní fond, z kterého již věnovalo i na nové lavice pro zdejší školu.

     Vodovod zřízen dosud není. Jen ve velkých hospodářstvích přikročili ke svépomoci a si zařídili soukromé vodovody a samočinná napajedla. I silo na ukládání zelené píce zřízeno u starosty Frant. Prokeše (č. 30).

      Zdejší soused p. Josef Hes má založeno polní zelinářství, hlavně se zabývá pěstováním ranné zeleniny, kterou rozváží nákladním autem do okolních měst. Přitom se zabývá též drůbežnictvím pro labužnické žaludky hotelových hostí.

     Místní trojtřídní škola jest od roku 1930 ve znamení úprav, aby vyhovovala novodobým požadavkům. Místní školní rada společně s obecním zastupitelstvem uznává tyto požadavky              i v nynější tíživé době a vychází dosti vstříc nynějšímu správci školy. Rozpočet školy na rok 1933 činí Kč 12.000,- . Žactvo školy poslouchá školský rozhlas ochotou správce školy, který propůjčuje nejen svůj přijímací stroj i amplion.

     Náboženské vyznání římskokatolického jest 60% veškerého obyvatelstva.

     Pomocí místních katolíků bylo zřízeno v r. 1930 úplné elektrické osvětlení kostela.

     Zvony kostelní byly ve světové válce odvezeny a tak pořízeny v r. 1925 tři nové zvony.

     Nynější farář P. Josef Pavel věnuje se hodně včelám. Na dvoře fary stojí včelín se 42 včelstvy.

     Příslušníků československé církve se čítá 40%  a ti se scházejí k bohoslužbám, které slouží čsl. farář z Holic Jan Vaněk v propůjčené I. třídě zdejší školy.

     Těl jednota „Sokol“ používá nově upravené tělocvičny v nově vystavené budově p. Jana Schejbala. Pro pořádání divadelních představení a akademií upraveno stálé jeviště se šatnami pod jevištěm.

     Hasičský dobrovolný sbor oslavil již svoji 50tiletou činnost. Pracuje velmi čile a stará se             i v nejtíživější době, aby mohl co nejdříve pracovati s motorovou stříkačkou. Má celou samaritskou četu, která za minulý rok poskytla první pomoc skoro ve sto případech. Má dvě hasičské stanice.

     Na „Staré rychtě“ má svoji spolkovou místnost „Hospodářsko-čtenářská beseda, která se nyní věnuje opatřování společných nákupů pro své členy.

     V místnosti hostince Jos. Blaty občas se schází Jednota čsl. Orla, čítající asi 60 členů i se žactvem (zal. r. 1931).

Krajem Perštýnův, Vlastivědný sborník školního okresu Pardubického 1932-1933, ročník XIII, č.8./5. dubna 1933

Z  NAŠICH POVĚSTÍ : Pramen pod Javůrkou.

F. K. Rosůlek

Východně od Holic, nedaleko silnice k Ostřetínu, vypíná se kopec Javůrka, pod jehož opukovou strání, tam kde svažuje se místy dosti příkře k jihu, nachází se studánka napájená hojným pramenem čisté vody, u něhož byly založeny lázně a výrobna sodové vody.

     O prameni tomto vypráví se, že léčivá moc jeho byla poznána ve 14. století, kdy na tvrzi holické naproti tamnímu kostelu sídleli páni ze Šternberka.

     Manželka Oldřicha Holického ze Šternberka (+ 1397), Markéta a bába Kunhuty, manželky Jiřího z Poděbrad, jsouc stížena dlouholetou chorobou, usadila se na nedalekém loveckém hradě Hradci, po němž dnes na lesnatém kopci „Na Hradcích“ zbylo jen prosté věžiště,    a zde prý zjevila se jí Matka boží, vyzývajíc ji, aby dala se donést k lesnímu prameni „pod javorem“ u Ostřetína, který tehdáž požíval u lidu velké vážnosti, a tam, aby se koupala.

     Markéta Holická uposlechla a skutečně se jí brzo polehčilo a konečně prý nadobro se uzdravila.

     Na poděkování dala u pramene zbudovati kamenné lázně a do výklenku postaviti zlatou sošku Panny Marie s přáním, aby léčivost zdejší vody stala se přístupnou všem trpícím.

     Ale v třicetileté válce byly tyto lázně zpustošeny. Jedna četa vojska švédského, jež vracelo se pod Torstensohnem r. 1645 z Moravy do Čech, zahnula na pochodu pod Javůrku, uchvátila zlatou sošku mariánskou a dárky na ní navěšené, slídíc ještě dále po kořisti, lázně rozbořila.

     Lázně byly dlouhou dobu opuštěny, později poněkud vzkříseny, Javůrka stala se výletním místem holických i ostřetínských, a v nynější době honosí se pěkným domem a úpravným okolím, hlásajíc, že pramen její neulevil v síle a dobrotě ani po pěti stech letech.

II. díl „Pověsti z Pardubicka“

    Důležité stavební akce v obci v období od r. 1955 do r. 1982

ROK 1982                                                                   hodnota díla 200 000,- Kč    

Započaly přípravné práce

ROK 1983             STAVBA  č.5                                hodnota díla 1 739 000,- Kč 

Provedeno 9 vrtů (o 20 a 30 cm – hloubka cca 30 m ) v lokalitě „Blanická stráň“ v k.ú. Vysoká        u Holic, Horní Jelení a Jaroslav, dále přivaděč k vodojemu (potrubí PVC 160 mm )                 a elektrická  přípojka z Vysoké k vrtům.

ROK 1984             STAVBA č. 4                                hodnota díla 2 008 000,- Kč

Výstavba podzemního vodojemu o kapacitě 250 m3 a přivaděč do obce (k obchodu                 p. Rázkové) potrubí PVC o 160 mm ).

ROK 1985             STAVBA č. 3a – severní trasa     hodnota díla 1 979 000,- Kč

Výstavba trasy od Koláře Ladislava č.p. 239 až po redukční šachty u Horčičky Františka              č.p. 111(potrubí PVC o 160 mm ).

ROK 1986             STAVBA č.2a – severní trasa      hodnota díla 939 000,- Kč

Konec obce po Langra Václava č.p. 238 a střed obce (položeny souběžně potrubí PVC o 160 mm – propojení na Holice  PVC o 110 mm – zásobovací potrubí).

ROK 1987             STAVBA č.1                                 hodnota díla 1 831 000,- Kč

Proveden přivaděč od Langra Václava č.p. 238 až na Staré Holice (PVC o 160 mm ).

ROK 1988             STAVBA č. 3b – jižní trasa         hodnota díla 531 000,- Kč

Výstavba trasy od Václava Vlasáka č.p. 22 až po JZD Ostřetín (potrubí PVC o 160 a o 110 mm )

ROK 1989             STAVBA č. 3b – jižní trasa         hodnota díla 1 000 000,- Kč

Výstavba trasy od JZD až na konec obce po Schejbala Jaroslava č.p. 232 (potrubí  PVC o 160         a 110 mm )

Těšíme se s Vámi na shledanou v roce 2010